Pokud kanibalismus hadů vede k vzniku draků? Je pak lidský cestou k nadčlověku?
Potřebuji nové tělo. A novou duši.
Protože mne blog.cz donutil k činu, tak teď probíhá velké rozmýšlení se, jestli se tady nakonec zveřejní povídky z archivního blogu. A tedy se původní oprašování rychlostí blížící se k nule buď zrychlí a nebo úplně zastaví.

Jste tu poprvé a máte problémy se orientovat? Snad pomůžu zde.


Děkuji za vyjádřenou podporu komentujicím. ;)



-

pátek 12. července 2013

Dotek


červenec 2013
Fandom: s přivřenýma očima KHR
Postavy: Xanxus, Superbi Squalo
Poznámka: Přiznávám se bez mučení, že se mi prostě zalíbila písnička, co jsem slyšela v seriálu Teenwolf.



Dotek

Poblikávající světla zapadlého motelu, kde se nikdo neptá, odkud se hosté berou a kam směřují. Několik bankovek zodpoví na jak dlouho. A on jich zaplatil víc, aby další otázky umlčel dřív, než přijdou. Když přece pro bohatství daroval a byl obdarován lesklou kulkou. Práce? Ne, důkaz oddanosti.
Jemu.
Pokoj na jednu noc - jeviště osudového představení.
Postel s podivnými skvrnami v nevkusně květovaném povlečení a zašlá koupelna se zatuchlými ručníky. Mezi bílými kachličkami se dá špína stírat prstem. Tak tohle je to poslední místo, kde by byl hledán. Mezi hnilobou a odpadem, co se tak úzkostlivě jej snažil přesvědčit, že právě tam nepatří.
Pokřivený obraz v zrcadle, co pošpinil skvrnami i dlouhé bílé kadeře. Nechával si je růst pro něj, jako důkaz, že bude navždy s ním, ale i ony zežloutly. Zašly jako fotografie okamžiků ze vzpomínek, v nichž nikdy nebyl milován, přestože si to namlouval.
Avšak veškerý sebeklam a sebezapření má své meze.
Roztřesené prsty vkládají cigaretu mezi rty a její konec se barví do ruda, stejně jako povrch zapalovače. Kluzký a nenese oheň. Horlivost se rovná neúspěchu. Světlo zmizelo v temnotě duše a hrubých slovech.
Toužil jsi po mně kdy? Chtěl jsi mě mít blízko sebe?
Je to jako skládačka, na jejímž konči je nekonečné hvězdné nebe – každý kousek se podobá druhému... každý okamžik a hvězdy nesčetná odmítnutí.
Z konce cigarety se konečně zvedá kouř.
Štiplavý závoj zakrývá obličej a zkresluje jeho rysy. Býval nejkrásnější a každý ho obdivoval. S tou bílou pletí a dlouhými vlasy. A přece padl do náručí ďábla, protože ten jediný s ním nechtěl jednat s respektem; nehledal v něm anděla, kterým se necítil.
A tak si dřepl, později sedl a opřel se zády o studené kachličky ve sprchovém koutu. Déšť kapek. Na takovém místě nemusí téct teplá voda. A on ani nechce, aby tekla.
Krev mizí v odtoku, ale rána stále hoří.
Tolik miloval chlad, protože pak on měl teplé ruce a s každým jeho hřejivým dotekem mohl bělovlasý tát.
Nemusel být něžný, stačilo, když se dotýkal. Nemusel se dotýkat, jen když na něj pohlédl. Nemusel se na něj dívat, jen když... byl s ním v místnosti. V domě.
Teď se padlý anděl kucká kouřem a je stále těžší udržet v ztuhlých chvějících se prstech cigaretu. I ta již vyhasíná.
Jen krev ho obtéká a tvoří ornamenty, v kterých by chtěl umět číst. Třeba by pochopil, kde se vzala všechna láska, co k němu cítil a sžírala ho zevnitř jako ohavná kreatura s velkými zuby a malými černými očky.
... Třeba by pochopil, proč jej zavolal, když zastavoval u motelu a chystal se tam umřít.
Poprvé děkuje za to, že je tak slabý, protože slzy si nedokáží najít cestu po jeho tváři, když on nepřichází. Chtěl být zachráněn a zbývá mu jen poslední popotáhnutí, než ztratí vědomí.
A dveře se neotevírají.
Princ nepřihází. Ani ďábel. Už na věčnost... je sám.

"Zabil jsem je já. Tak si pro mě přijeď. Chyť si mně!"
Kdyby tak mohl vyčítat záznamníku, že ho neinformoval, ale on stál vedle telefonu, slyšel ho vyzvánět i tu prostou zprávu. A věděl, od koho je a nechával ho sledovat, tak znal i místo, kde se nachází. Avšak neudělal nic! Protože si myslel, že je to jen hloupý pokus na sebe upoutat pozornost.
Co mu bylo do děvky s jeho dítětem... proč jim vůbec přiřazoval ochranku, to jen aby jeho anděl žárlil?!
A tak mohl nenávidět jen sebe.
Rozbořil půl domu, ale ani celý by ho neuspokojil. Křičel. Marnost litovat činů, co byly vykonány... nebo spíše, co nebyly.
Nejel nikam. A ztratil vše.
Už se nemůže dotýkat jeho chladné kůže v temnotě své posedlosti, protože se jiní postarali, aby byl uklizen na skládku. Jako odpad.



Love hunt me down
I can't stand to be so dead behind the eyes
And feed me spark me up
A creature in my blood stream choose me up

So I can feel something
So I can feel something

Give me touch
'Cause I've been missing it
I'm dreaming of
Strangers
Kissing me in the night
Just so I
Just so I

Can feel something [x4]

You steal me away
With your eyes and with your mouth
And just take me back to in your house
And stare at me with the lights off

To feel something [x4]

In the night
In the night
In the night
When we touch
In the night

'Cause I've been lusting it



3 komentáře:

  1. AAAAAA! Hrozné to... huh... hrozné to... huh... huh... a Xaxn... a hrozné to celé... huh... huh... ani napsat k tomu není co, z toho může jeden jen plakat... huh...

    OdpovědětVymazat