Kolibřík a rybíz - část III.

Část III.

Černovlasý chlapec se rozhlédl po pokoji a trochu nervózně si protřel ruce, jako kdyby mu byla zima. Uvědomoval si, že už několikrát to mezi nimi bylo na spadnutí a tak částečně to podal i Hachidorimu, i když nepadlo konečné slovo, že to bude dnes. Bylo to zvláštně napjaté očekávání.

Blonďák, který seděl na posteli, se natáhl pro šálek čaje, co mu předtím jeho přítel nachystal, a upil, než vstal, aby se mohl vydat za druhým ke kuchyňské lince. “Děje se něco?” zeptal se po cestě opatrně, protože mu druhý přišel docela nesvůj.

Mladší se na něj usmál a zakroutil hlavou. “Nic se neděje,” řekl pak a vzal ho za ruku.

Blonďák se k němu sklonil a věnoval mu něžný polibek. “Nechtěl si něco vařit?” vzpomněl si potom.

“Pravda,” řekl mu na to druhý a zamyslel se, “ale co?” Zamrkal a povzdechl si. Popravdě měli v lednici jen spoustu neslučitelných ingrediencí. A jeho kuchařské umění bylo horší než to Hachidoriho, i když si rád vařil - líbilo se mu kombinovat chutě (smutné bylo, že často je překombinoval, až jídlo bylo nepoživatelné).

“No... to záleží na tom, co máte a na co máš chuť...” starší pokrčil rameny, popravdě na tom s vařením také nebyl nejlépe. Byl zvyklý na to, že mu jídlo bylo připravováno, takže za sebou neměl moc tréninku.

Suguri se zamyslel, ale místo odpovědi druhého políbil. Nenapadalo ho, co vařit a nevěděl, na co má chuť.  

Kouri se do polibku usmál a přitáhl si tmavovlasého mladíka více k sobě. “Jestli se ti nechce, nemusíme vařit...” šeptl pak do jeho rtů, protože mladší se do toho očividně moc nehrnul. A mohli dělat spoustu lepších věcí.

“Já nevím,” řekl Hiso nerozhodně a zasmál se tomu. Ovšem polibky mu oplácel. Bylo mu příjemně ve společnosti druhého a čím blíž mu byl, tím méně se cítil nervózní z toho, co mohlo přijít.

“Tak nebudeme vařit,” rozhodl světlovlasý a políbil něžně druhého pod ouško, než i s ním zacouval zpět k posteli. Stáhl si ho na klín, přičemž se usídlil dlaněmi na jeho bocích a znovu se vpil do jeho rtů.

Suguri se cítil trochu nesvůj, když měl sedět na klíně druhému, ale neměl čas to dát na sobě nijak znát, protože - jak už několikrát předtím - mu stačil polibek, aby se na staršího tiskl a zcela hodil za hlavu, v jaké poloze byl. Miloval jeho úzké rty.

Ryuunosuke si ho k sobě více přitiskl a ještě několik chvil si užíval polibek, který se postupně změnil ve velice vášnivý, než se přesunul rty na jeho bledý krk. Chutnal kůži mladšího a vnímal jeho příjemnou vůni.

Hiso se probíral prsty jeho vlasy a užíval si dotyky světlovlasého. Vybízel se jeho polibkům a slastně přivíral oči.

Starší dlaněmi zajel na záda pod látku svetru tmavovlasého a prsty jedné ruky se vydal po linii jeho páteře, čímž mu oblečení vyhrnoval výše. Druhou rukou mu stáhl svetr z ramene, aby i to mohl obdarovávat polibky.

Suguri mu to oplatil, když mu svlékl rolák a nechal ho, aby se položil na záda. Políbil ho nejprve na rty, poté na bradu a pod ouško. Mezitím prsty našel jeho bradavky.

Blonďák slastně vydechl a sklouzl dlaní, kterou se věnoval jeho zádům, na hýždě svého přítele. Vybídl se vlastní pánví a přitáhl si ho zároveň k sobě, takže se jejich rozkroky o sebe otřely. Druhou rukou putoval na jeho tvář a odtud do tmavých vlasů.

Mladší se tomu pousmál a vrátil se k jeho rtům, aby je mohl vášnivě plenit. Jemně se pohupoval v bocích, aby se o něj třel, i když to byl pro černovlasého zvláštní pohyb. Cítil sílící vzrušení ve svém těle.

Ryuunosuke mu vyhrnul svetr a ještě chvíli mu oplácel polibek stejně divoce, než rozpojil jejich rty, aby mu ho mohl svléknout. Cítil se stále trochu zvláštně, protože si nebyl úplně jistý, co se od něj očekávalo, přece jen to bylo jiné, než s dívkou, ovšem tyhle pocity se pomalu ztrácely pod těmi příjemnými, které mu přítomnost druhého způsobovala. Stáhl si ho zpět k polibku a pokrčil jednu nohu, aby si druhého nechal sklouznout více do klína.

Tmavovlasým mladíkem projela vlna vzrušení a jemně se zachvěl. Stále se prsty věnoval bradavkám druhého a občas vyměnil spojení jejich rtů za polibky na ladnou šíji. Miloval Kouriho vůni a hebkost kůže. Ale narozdíl od mazlení s ním, teď obavy z budoucího trochu potlačovaly jeho touhu.

Starší dlaněmi přejížděl po jeho bocích a špičkami prstů zajížděl zatím jen kousek pod lem černých riflí. Chvíli si jen užíval něžné polibky a doteky, které mu druhý věnoval a slastně přivíral oči, než převrátil jejich pozice, takže byl teď on nad černovlasým. Sklonil se pro další divoký polibek a jednou dlaní se vydal po jeho hrudi.

Hiso se probíral prsty pravé ruky jeho vlasy, levou ho hladil po zádech. Vybízel se jeho dotekům a v okamžicích, kdy jejich polibek ubral na intenzitě, aby se mohli nadechnout, usmíval se do jeho rtů.  

Kouri se nosem otřel mazlivě o ten jeho, pak se vydal něžnými polibky níže, přes jeho bradu a krk až ke krásně se rýsujícím klíčním kostem, kterým oběma věnoval dostatek péče zuby a jazykem. Jednou rukou se přitom vydal k jeho rozkroku, aby po něm mohl několikrát přes látku kalhot přejet.

Mladší slastně vydechl a vybídl se mu.

Jeho přítel pohyb několikrát zopakoval než kalhoty rozepnul, aby se tak dostal pod ně a mohl se začít zabývat mužstvím mladšího jen přes spodní prádlo. Polibky přitom doputoval až k jedné z jeho bradavek a vzal ji lehce mezi zuby.

Suguri se zachvěl a trochu víc od sebe roztáhl nohy. Zavřel oči a jako kočka, když přede, bříšky prstů masíroval jeho záda a ramena, kam dosáhl. Cítil, jak po polibcích druhého na jeho kůži zůstává horká stopa a jeho vlastní tělo touží zažít víc rozkoše.

Starší se přesunul ke druhé bradavce, aby i jí mohl věnovat stejnou péči, přitom nepřestával pracovat rukou. Líbila se mu jemnost a bledost kůže druhého.

Chlapec si ho přitáhl k polibku a dlaněmi také sklouzl tak, aby mu mohl rozepnout kalhoty. Naznačil mu, že by byl nejraději, kdyby si je druhý úplně stáhl.

Ryuunosuke se od něj odtáhl, aby si mohl sundat kalhoty i se spodním prádlem a to samé udělat s těmi Hisovými, potom se k němu vrátil, aby se mohl znovu vpít do jeho rtů. Vlastním rozkrokem se znovu otřel o ten jeho, bylo to mnohem intenzivnější, než když to bylo přes látku oblečení.

Černovlasému se na jednu stranu líbilo, jak byli oba nazí a tak blízko sebe. Na druhou se cítil zvláštně. Pevněji si ho k sobě přitáhl, aby ten pocit zahnal.

Blonďák se bříšky prstů ruky, kterou se nepodpíral, po jeho jemné kůži a něžně ji mapoval, přičemž se stále divoce vpíjel do jeho rtů. Ještě několik okamžiků se s ním jen mazlil, než se znovu trochu odtáhl a zadíval se mu do tváře. “Gel?” zeptal se opatrně, protože i když ho kupovali společně, netušil, kam ho mladší dal.

Mladší se na něj váhavě podíval, ale nakonec se natáhl do svého nočního stolku, aby mu jej podal. Poté se znovu vil do jeho rtů, jako kdyby mu měly nabízet spasení.

Druhý si od něj tubu vzal, i když ji zatím jen položil na matraci vedle nich. Chtěl si ještě chvíli užívat jeho blízkost a jen si hrát, navíc se sám stále trochu obával toho, co mělo následovat.

Suguri mu oplácel něžnosti a mazlil se s ním. Snažil se plně soustředit na jeho vůni a přítomnost, aby vypudil z hlavy obavy.

Starší se znovu přesunul s polibky na jeho krk a okamžik se mu věnoval, než se nadzvedl a vzal do rukou lubrikant. Nanesl si množství, které uznal jako dostačující, na prsty a zadíval se druhému do tváře, jako by čekal na svolení.

Ten po chvilce kývl a ačkoliv mu to připadalo zvláštně ponižující, ještě o něco víc roztáhl nohy. Přivřel oči a čekal.

Kouri na okamžik zaváhal, než se k němu znovu sklonil a prsty, na kterých měl lubrikant, se vydal ke vstupu do jeho těla. Nejdřív ho jen obkroužil, než jedním začal pronikat pomalu do jeho těla. Natáhl se, aby mu mohl věnovat polibek.

Mladší přerývaně dýchal, ale snažil se zůstat uvolněný, i když se mu popravdě vůbec nelíbilo, co se dělo. Nepřišlo mu to nechutné, ani nesprávné... ale možná ještě nebyl připravený. Chtěl to mít rychle za sebou.                         

Světlovlasý mladík chvíli prstem pohyboval, jak hledal prostatu druhého, než přidal další prst, aby si ho mohl začít opatrně roztahovat.

Hiso nepatrně krčil čelo a raději se vpíjel do rtů druhého, než aby nad tím přemýšlel. Chtěl mít sex s Kourim, chtěl mu být blízko a chtěl, aby společně zažili krásný orgasmus, ale ve skutečnosti se v tuhle chvíli necítil vůbec dobře.

Starší se přesunul polibky na linii jeho klíční kosti a dával si záležet na tom, aby to pro jeho přítele nebylo bolestivé. Sám se cítil docela zvláštně, protože pro něj něco podobného bylo poprvé, a nebyl si se sebou tak úplně jistý.

Tmavovlasý chlapec zavřel oči a skousl si ret. Nevěděl, co by měl dělat s rukama, tak je měl jen položené na ramenou druhého.

Ryuunosuke přidal třetí prst a trochu se narovnal, aby se volnou dlaní mohl věnovat mužství druhého. Trochu se děsil toho, že to nedokáže tak, aby se to jeho milenci líbilo.

“Pojď blíž, prosím,” šeptl mladší, chtěl cítit jeho přítomnost a vůni, aby to snášel lépe.

Blonďák se k němu znovu sklonil a otřel se rty něžně o ty jeho. “V pořádku?” zeptal se tiše.

Druhý kývl. “Jen...” začal, nevěděl, jak to popsat, “jen je to zvláštní,” zašeptal tak potichu, že ho skoro ani nebylo slyšet.

Starší opatrně pokývl a ještě okamžik si ho roztahoval, než z něj prsty pomalu vyšel. Zadíval se starostlivě do jeho tváře a vtiskl mu letmý polibek do koutku rtů. “Můžu... pokračovat?” zeptal se.

Hiso souhlasil. Miloval ho a byl s ním rád, i přes ten prvotní zvláštní pocit, že mu připomínal otce. Doufal, že to bude i s tímhle lepší. Přece Hachidori tomu nevěnoval tolik energie, když by to bylo jen takto rozpačité.

Světlovlasý mladík se na okamžik narovnal, aby si mohl na vlastní vzrušení nanést lubrikant, potom ho jednou rukou vzal za bok a sklonil se nad ním, aby druhou navedl své mužství do jeho těla. Zastavil se, když do něj vstoupil skoro celou délkou, aby jim oběma dal čas a sklonil se pro něžný polibek.

Jeho přítel se zcela soustředil na polibek. Přitáhl si druhého k sobě, aby cítil to ladné a elegantní tělo. Snažil se v myšlenkách všemožně utéct od trochu bolestivého začátku.

Kouri ho nepřestával líbat. Jemně ho pohladil po tváři, a dal mu ještě okamžik, než se pomalu začal pohybovat, uvědomoval si, že to poprvé nejspíš není úplně nejlepší.

Tělo mladšího si začínalo zvykat. Jen mysl se stále do toho nemohla dostat.

Starší postupně zrychloval tempo, v jakém naplňoval jeho tělo, a jednotlivé přírazy prohluboval, i když se snažil jen zvolna, aby mu tím zbytečně nezpůsoboval nepříjemné pocity. Sám byl vzrušený docela dost a nebyl si jistý, jak dlouho se dokáže udržet, obklopován úzkým a horkým nitrem svého přítele. Opřel se jednou rukou o matraci a druhou se vydal k jeho mužství, rty se přitom stále věnoval těm jeho nebo kůži tmavovlasého.

Suguri jemně sténal do jeho rtů a snažil se sám sebe přesvědčit, že se mu to líbí. Byl rád, že druhý si to užívá a také reagoval na jeho péči. Vzrušení se částečně do jeho těla navrátilo.

Blonďák přivíral slastně oči a vlastní tiché steny tlumil v polibcích, kterými druhého obdarovával. Nechybělo mu příliš, ještě několikrát prudčeji přirazil, než z něj vystoupil, protože nechtěl - alespoň poprvé určitě ne - vyvrcholit do jeho těla. Dál ho líbal a pokračoval dlaní v práci na jeho vzrušení.

Chvíli to trvalo, než zalila slastná vlna i druhého. I když to nebyl tak silný orgasmus jako při jejich jiných mazleních. Objal svého přítele a držel si ho u sebe, jak jej potřeboval mít blízko, protože byl zklamaný.

Ryuunosuke se položil na bok, aby i on mohl druhého obejmout, a držel si ho sám těsně u vlastního těla, přičemž něžnými polibky pokrýval jeho tvář.

Tmavovlasý mladík si vůbec nebyl jistý, co by měl říct. Tak se jen k němu tulil a mlčel. Jeho přítel tak krásně voněl.

Jeho přítel se nosem mazlivě otřel o ten jeho a něžně se usmál. “Miluju tě...” zašeptal tichounce, protože o tom druhého potřeboval ujistit.

Suguri si nebyl jistý, zda se někdy cítil hůř, než v tu chvíli, kdy se neupřímně snažil vypadat, že to nebylo tak zlé, jak to cítil, a nechtěl si přiznat, že do opakování se mu nějakou dobu chtít nebude. “Já tebe taky,” odpověděl, protože si byl jistý, že je to pravda. Ale nevěděl, proč ho sex tolik zklamal.

Stříbrnovlasý mladík přešlapoval na místě pod rozsvícenou pouliční lampou v zasněženém parku, kde čekal na svého přítele. Přišel o něco dřív, než byli dohodnutí, takže Tsume měl ještě dost času, přesto se neubránil tomu, každou chvíli pohlédnout na hodiny na mobilu. Přestal pomáhat v restauraci, když se otec blonďatého muže vrátil, a chyběla mu jeho každodenní blízkost. Rozhlédl se okolo a více se zachumlal do huňaté šály, kterou měl okolo krku.

Starší se brzy objevil. Měl na sobě světlý kabát a tmavé kalhoty, půl obličeje mu skrývala černá šála. Ruce měl v kapsách, i když je halily kožené rukavice. Působil docela drobný s tím, jak se chumlal do tlusté vrstvy oblečení. Ve tváři byl bledý a unavený, přesto se jeho oči usmály, když uviděl svého milence.

Arata mu vyšel naproti a přitáhl si ho k sobě, když byli dostatečně blízko, jednou studenou dlaní ho pohladil po tváři. “Vypadáš strhaně...” zašeptal s nádechem povzdechu a na okamžik se zamračil, protože se mu nelíbilo, že je jeho milenec ještě bledší, než obvykle.

Tsume se rozhlédl, zda je nikdo nevidí, ale popravdě v tuhle dobu a při téhle teplotě byl málokdo venku. “Kam půjdeme?” zeptal se a nic druhému neřekl o tom, kolik má starostí a že zase musí zvládat restauraci sám, protože stařík nepomáhá tolik, kolik dříve - nikdo mu to nemohl vyčítat pro jeho věk. Navíc se blondýnovi podařilo nachladit. “Odbarvuješ si vlasy, abys vypadal, že máš sněhovou čepičku na hlavě?” poznamenal, co ho tak napadlo.

Mladší se tomu pousmál, “a v létě mi to nikdo nechce věřit...” hraně dotčeně se ušklíbl a natáhl se pro něžný polibek. “Záleží na tom, kolik na mě máš času...” odpověděl pak na jeho otázku.

“Hodinu, přinejlepším dvě - ale to bych tě pak musel skrýt ve lži o snaze najít Yukitovi novou matku,” poznamenal muž. Uvědomoval si, jak se stal rozpustilý a nezodpovědný na své poměry, když se pustil do vztahu s Hachidorim. Úplně ho mladík pobláznil.

“Hmm...” mladší našel jednu jeho ruku, aby s ní mohl proplést prsty, “třeba když k vám začnu chodit v převleku, zmatu tvého tátu dostatečně, abych se za ni mohl vydávat...” mrkl na blonďáka a i s ním se vydal pryč z parku. “Sedneme si někde na něco teplého a sladkého...” rozhodl.

Druhý se znovu úsmál. “Myslím, že by bylo těžké pro tebe sehnat převlek, abys vypadal jako žena,” poznamenal Tsume. “Už jen tvá výška by byla problém...” utrousil.

Stříbrnovlasý našpulil dotčeně rty. “Podceňuješ mě...” prohodil a pokývl si. Více si k sobě Fujikawu přitáhl a zazubil se na něj. “Ani ty mě nepoznáš, až se vám někdy dojdu ukázat jako dáma...” zažertoval.

“Arato, přiznej si, že jsi moc vysoký, máš moc široká ramena, svalnaté paže a zadek, než abys mohl být dáma...” odpověděl mu na to pobaveně starší. “A uvědom si, že se mi ženy opravdu nelíbí,” poznamenal ještě.

Hachidori se rozesmál, “dobrá, přesvědčil jsi mě...” odpověděl mu pobaveně a natáhl se pro něžný polibek. Rozpojil jejich prsty a objal ho paží okolo pasu, přičemž dlaní zmizel v jeho kapse, začínala mu být docela zima na holou ruku. “Mohl by ses někdy ztratit na celou noc...” šeptl.

“Víš, že nemám rád, když se Yukito probouzí a já nejsem poblíž,” připomenul mu Fujikawa a povzdechl si. On samotný měl spíš čas ráno, ale to byl druhý ve škole. “To ti tolik chybí sex?”

“Přiznávám, že mi docela chybí...” mladší lehce pokrčil rameny, “ale chtěl bych celkově trávit více času s tebou...” našpulil rty a zatvářil se zkroušeně. “Než se vůbec stihnu rozkoukat, vždycky už utečeš domů...” postěžoval si. Mezitím došli k malé kavárně, kde mívali otevřeno až do dvou do rána, byli tam už několikrát.

Starší se k němu naklonil, “proto je těžké mít tak mladého milence, jak jsi ty, protože docela často ti vidím na očích, jak bys mě rád přes něco přehnul,” usmál se tomu, až poté se od druhého odtáhl a otevřel dveře do kavárny. Nerad dával na veřejnosti moc najevo, jaký s mladším má vztah. I když to asi bylo všem jasné a to nejen proto, že mu to Hachidori kazil a stále se k němu před lidmi lísal.

Arata se zatvářil překvapeně, “je to tak očividné?” zeptal se nevinně, když se posadili ke stolu v rohu. “Ale nevypadáš, že by ti to dvakrát vadilo...” prohodil a pousmál se.

“Smířil jsem se...” prohodil druhý a usmál se na něj, když si sundal šálu. “Mám tě rád i s tvým apetitem,” řekl, když si sundával rukavice a začal rozepínat kabát.

Stříbrnovlasý se v odpověď na svého přítele široce zazubil, teprve potom se sám svlékl ze svého tmavého kabátu a huňaté černé šály. “Chtěl bych s tebou být víc...” povzdechl si.

“Nevím, jak tuhle situaci vyřešit,” řekl mu na to popravdě starší a počkal, až přinese servírka menu, aby si mohl začít vybírat, co si dá.

“Chceš to napořád skrývat?” zeptal se tiše stříbrnovlasý a sám si otevřel menu, i když se více díval na druhého, než do něj.

Fujikawa se na něj smutně podíval a několik okamžiků se odmlčel. “Já... nemám jinou možnost,” řekl, mrzelo ho to. “Kdyby se můj otec dozvěděl, co se mezi námi děje, tak by udělal všechno, aby mi vzali Yukita... i když je to můj otec,” sklonil pohled, ”a jak jsem ti řekl hned na začátku - tak Yukito pro mne vždy bude na prvním místě. I když mne mrzí, že ti tím ubližuju.”

“Chápu to...” mladší lehce pokývl a zadíval se do svého lístku, i když mu příliš pozornosti nevěnoval. “Možná... by ses mu někdy mohl pokusit... v něčem menším... postavit... postupně se odpoutat...” nepatrně pokrčil rameny. On, který žil sám už několik let a s rodiči se vídal jen o svátcích, protože to byla nepříjemná nutnost, pořád úplně nerozuměl Tsumeho bezedné oddanosti otci. Chápal, že byl starý a potřeboval mít někoho u sebe, ale na Aratův vkus až moc zasahoval do životů, které nebyly jeho. Vzhlédl zpět k blonďákovi a jemně se na něj usmál, přičemž se natáhl, aby ho znovu pohladil po tváři. Rád se dotýkal jeho kůže. “Chybíš mi...” šeptl.

“Ty mě taky,” šeptl druhý, “a Yukito si mi stěžoval, že se mnou je matematika ještě horší, než s tebou - asi je to tím, že já ho nutím počítat, na rozdíl od toho vašeho pyklení.” Opravdu byl překvapen, jak mohl Hachidori být tak pasující do rodiny. Potřeboval ho večer po práci obejmout a mazlit se s ním, nebo s ním nechat Yukita, aby se vyřádil pod dohledem. O výpomoci v restauraci ani nemluvil. “Věř mi, že bych tě rád měl vedle sebe... pořád,” dodal pak, “ale když říkáš, ať se odpoutám, tak to vidíš příliš zjednodušeně. Možná jsem měl utéct, odpoutat se, když mi bylo míň než tobě... ale teď to nejde. Neumím nic jiného, než pracovat v restauraci, kterou vybudoval můj otec a bydlím v jeho domě.”

“Máš... asi pravdu...” Arata se natáhl přes malý stolek, aby mu mohl věnovat jemný polibek. V kavárně stejně skoro nikdo nebyl, protože už bylo po době, kdy na taková místa normálně lidé chodili, ale stále ještě nebylo tak pozdě, aby nebylo otevřeno nikde jinde. Chtěl ještě něco dodat, ale přišla k nim servírka. Objednal si horkou čokoládu a dort s jahodami a tvarohem.

Světlovlasý muž si také objednal, těšil se na sladké, i když méně pro rozhovor, který vedli. Povzdechl si a zakašlal. Byl trochu nachlazený, ale snažil se, aby to na něm nebylo vidět, protože by pak nemohl obsluhovat.

Mladší se na něj starostlivě zadíval, “není ti dobře?” zeptal se a prsty ho něžně pohladil po hřbetu ruky. Potřeboval se ho dotýkat, i když třeba jen přes takové jemnosti.

“Jsem trochu nachlazený,” odpověděl mu popravdě Fujikawa. Bylo to z nevyspání, přepracovanosti a zimnímu počasí. “Nic to není,” mávl pak rukou. “Několik bylinkových čajů to uzdraví.”

“Přišel bych zase pomáhat, ale tvému tátovi by se to asi moc nelíbilo...” mladší si povzdechl a přesunul se rukou tak, aby si mohl hrát s jeho prsty vlastními.

“Nelíbilo,” souhlasil starší. Pak se ovšem na Hachidoriho usmál. “Ale víš, co by se mi líbilo?” zeptal se, ovšem musel se odmlčet, protože jim servírka přinesla objednávku. “Ponořit se do teplé vody a nechat se opečovávat, to by vyléčilo i zdravotní neduhy, které nemám.”

Arata se pousmál a natáhl se pro další polibek, “kdybys měl alespoň ty dvě hodinky, možná by se s tím dalo něco dělat...” zavrněl potom. “Ale aby ses pořádně vyspal...” zamyslel se potom, věděl, že druhý vstává docela brzo a s jejich schůzky mu ubíraly čas, kdy mohl spát, aby potom nevypadal tak ztrhaně.

Starší zakroutil hlavou. “Kdyžtak příště, teď mi bude muset stačit ten čaj,” řekl mu na to a pohladil ho palcem po dlani.

Jeho přítel nepatrně pokývl a smířeně se na něj usmál. “Budu s tím počítat...” prohodil a znovu se natáhl, aby ho mohl políbit. Nejraději by si ho k sobě přitáhl a nejlépe ho už nikdy nepustil. Potřeboval ho mít u sebe, dotýkat se ho a mazlit se s ním a neuvěřitelně mu to chybělo, když už s ním nebýval celá odpoledne a nemohl ho každý večer hravě provokovat. S nikým jiným předtím nikdy nic podobného nezažil.

“Pokusím se udělat si na tebe více času,” slíbil mu Tsume. “Jaký jsi vůbec dnes měl den?” zeptal se pak. Popravdě už ho několikrát napadlo, jak je na tom Hachidori se svými milenci - nevěděl, zda by mu vyčítal, kdyby nějaké měl.

Stříbrnovlasý jen pokrčil rameny a nejdřív opatrně zkusil, jestli je čokoláda už dost zchladlá na to, aby ji mohl pít, potom teprve se napil. “Nemám toho moc co dělat, když už nedocházím pomáhat a doma jsou pořád Hiso s Kourim...” pokrčil pak rameny. Byla to pravda. Ani za Izayou - za kterým by šel jako první, když už by hledal některého ze svých milenců - nebyl. Ani Suguri a Aome na něj poslední dobou neměli moc času. Připadal by si odstrčený, kdyby si nebyl jistý, že všichni mají svých problémů až nad hlavu. “Byl jsem v knihovně po škole... pak jsem se coural po městě...” a coural se popravdě docela dlouho, protože nechtěl dělat svému spolubydlícímu a jeho milenci křena.

“Nemyslel jsem si, že kdy uslyším, že si dobrovolně trávil čas v knihovně,” poznamenal Fujikawa žertem, i když v pohledu měl něco smutného. Nelíbil se mu předchozí promiskuitní život druhého, ale na druhou stranu to teď nebylo pro Hachidoriho tak zábavné a neměl, co dělat. Kdyby měl normální vztah, který si zaslouží bylo by to něco jiného.

Odmlčel se, než pokračoval. “Dojíme sladké a půjdeme... tři hodiny, ale více nemůžu... a zítra přijď na ramen, udělám ti nějaký speciální,” přednesl pak svou nabídku.

Mladší k němu překvapeně vzhlédl a zalesklo se mu v očích, “vážně?” vyklouzlo mu a ani se mu nepodařilo skrýt chlapecky nadšené očekávání v hlase. Kdyby měl ocas, mával by jím stejně zuřivě, jako šťastné štěně, čekající, až mu pán hodí klacek. “A vstaneš...?” zeptal se pak ovšem ustaraně. O to víc si o něj dělal starosti, že byl druhý nachlazený.

“Určitě,” kývl druhý, už jen pro jeho výraz si to nemohl rozmyslet. Upil svého čaje a přivřel oči. Byl příjemně teplý. Poté ochutnal čokoládový zákusek - vybral si dobře.

…

Arata zavřel dveře pokoje hodinového hotelu, kam svého milence zavedl, protože o tomhle věděl, že nemá interiér tak vykřičený jako mají ty ostatní, a hned, jakmile se za nimi zaklapl zámek, přitáhl si ho k sobě k vášnivému polibku. Ta doba, kterou musel strávit bez něj, se na něm znatelně podepisovala, chtěl si ho užít, co nejvíce mohl.

Muž mu obtočil paže kolem krku a přitiskl se na jeho tělo. Tolik mu ani nešlo o sex, jako spíše o blízkost druhého. Aby si mohli alespoň chvíli prokazovat všechny něžnosti, jaké chtějí. Společně se dostali až k posteli. Fujikawovi bylo tohle místo trochu žinantní, ale věděl že to jinak nejde.

Stříbrnovlasý mladík ho shodil na postel a teprve až ho obklíčil vlastním tělem a obdaroval ještě několika vášnivými polibky, mu začal rozepínat kabát, který měl starší pořád na sobě.

Fujikawa mu s tím pomáhal a jakmile se kabátu zbavil, hned se vrhl na ten Hachidoriho. Popravdě si uvědomoval, že tolik času nemají a oblečení měli na sobě zbytečně moc.

Mladší se nadzvedl, aby se mohl rovnou zbavit i lehké mikiny a trička, které měl pod kabátem, potom se vrátil ke svému milenci a znovu se vášnivě vpil do jeho bledých rtů. Vyhrnul mu oblečení, které měl druhý stále na sobě, aby se prsty dostal na jeho holou kůži a mohl si užívat její jemnost. Provokativně se vlastním rozkrokem otřel o ten jeho a pousmál se, když to ve druhém vyvolalo zachvění.

Muž se mu vybídl a dlaněmi zamířil k jeho poklopci, aby mu mohl rozepnout kalhoty. Odpovídal na jeho polibky a připadal si hříšně, že se nechává tak ovládat vlastním chtíčem. Když se dostal pod jeho kalhoty, jednou dlaní mu provokativně přejel přes spodní prádlo po rozkroku. Tou druhou se dostal na jeho záda, aby mohl prsty masírovat jeho svaly.

Arata přivřel spokojeně oči a hravě kousl svého milence do brady než se přesunul rty na kůži jeho hrudi. Jazykem obkroužil jednu bledou bradavku a chvíli se jí věnoval dokud nebyla náležitě vzrušená, potom se přesunul k té druhé. Dlaní se přitom vydal k jeho kalhotám, aby je mohl rozepnout. Opět se odtáhl, aby je svlékl. Neubránil se touze přitáhnout si jednu jeho štíhlou nohu, aby ji mohl začít pokrývat polibky. Putoval od kotníku až nad koleno a na vnitřní stranu jeho stehna, zanechával přitom po sobě vlhkou stopu jazyka.

Fujikawa si musel přemístit pravou ruku před ústa, aby tišil své steny. Opravdu byl hodně citlivý a ještě nikdo mu nevěnoval tolik něžné péče. Nadzvedl se, aby se mohl dívat, jak jeho milenec pokračuje, i když občas sklonil pohled na stranu, jak nemohl snést až takovou hanbatost jejich společné blízkosti. Prsty druhé ruky se probíral jeho vlasy.

Stříbrnovlasý mladík ho naposledy hravě kousl na vnitřní stranu stehna, něž mu věnoval rošťácký pohled a dlaní přejel po jeho rozkroku. Stáhl ho na posteli o něco níže, aby Tsume mohl spustit nohy na zem, a v kleče se usídlil mezi jeho stehny. Jednou rukou ho vytáhl do sedu a sklouzl na jeho hýždě, polibky se vydal od plochého bříška níž.

Starší se trochu zajíkl, když mu došlo, co chce druhý dělat. Vůbec nevěděl, jak na to reagovat. S tím Hachidoriho rošťáckým výrazem to bylo naprosto neodolatelné.

Mladší natáhl ruku, aby si ho mohl stáhnout k sobě pro poslední vášnivý polibek, pak ho kousl jemně do krku, i když se stále snažil po sobě nezanechávat stopy na viditelných místech. Teprve potom se vrátil k jeho rozkroku a obtáhl celou jeho délku jazykem.

Tsume se zachvěl a jednou dlaní se chytil prostěradla, jak se snažil si navrátit nadvládu nad svým tělem - tolik se styděl, že všechny doteky druhého vnímá tak intenzivně a užívá si je.

Arata se tomu jen nepatrně pousmál a ještě několikrát zopakoval předešlý pohyb, než vzal jeho mužství do ruky, aby se mohl jazykem věnovat jen jeho špičce. Prsty druhé ruky přitom provokativně vklouzl mezi jeho hýždě. Miloval to, jak intenzivně tělo jeho milence reagovalo na každý jeho dotek.

Starší ho pozoroval a rukou, kterou křečovitě nesvíral prostřeradlo, jej hladil po vlasech. Byl to úžasný pohled, Hachidori byl opravdu hezký a to nejen po tváři. Tsume si nikdy nemyslel, že bude mít takový druh vztahu s někým jako je jeho světlovlasý milenec. Sama o sobě to byla dost vzrušující představa.

Skousával si ret, aby tolik nesténal, ale cítil, jak s každým pohybem jazyka mladšího jeho tělo je víc a víc spalováno plamenem touhy. A takto roztoužený jej chtěl hluboko v sobě.

Stříbrnovlasý mladík ho pomalu začal brát mezi rty, pohled přitom zvedl k jeho tváři. Nechal celou jeho délku na okamžik zmizet ve svých ústech, pak se znovu lehce odtáhl a otevřel šuplík nočního stolku, který byl u postele, aby odtud vytáhl jednorázovou tubu lubrikačního gelu. Rty se přitom něžně mazlil s bledou kůží vnitřní strany stehna svého milence.

Druhý se ani v mysli nestačil pozastavit nad tím, jak byl Hachidori zběhlý v takových věcech jako mít sex v hodinovém hotelu. On sám na takovém místě byl poprvé a nikdy by ho nenapadlo, že je to tady tak vybavené. Svlékl si rolák, protože mu bylo na celé tělo horko a věděl, že to bude ještě horší.

Mladší ho kousl hravě pod koleno a polibky znovu vystoupal po vnitřní straně jeho stehna až kousek od jeho rozkroku. Vpil se do jeho kůže a neopomínal používat i zuby, prsty ruky, kterou si nepřidržoval jeho nohu, přitom provokativně přejel po vstupu do jeho těla.

Starší se nebyl zvyklý dožadovat víc, bylo to na něj příliš vulgární. Přesto chtěl víc, z doteků druhého až ztrácel rozum, jak intenzivně je vnímal.

Arata si ho stáhl níž, aby mu věnoval letmý polibek pod bradu na krk. Nanesl si gel na prsty a obkroužil jimi vstup do jeho těla, než prostředníčkem pomalu pronikl dovnitř. Ještě jednou ho líbl na krk, než se sklonil zpět k jeho mužství, které si tak očividně žádalo pozornost, a znovu se mu začal věnovat jazykem.

Na Fujikawu tohle bylo moc. Stačila mu jen další chvilka takové péče a vyvrcholil do úst mladšího.

Stříbrnovlasý polkl a olízl si s jemným úsměvem rty, když se znovu odtáhl. Vyšel ze svého milence prostředníčkem a narovnal se, přičemž mu naznačil, aby se posunul znovu výš na posteli, než se sklonil nad ním. Nehty jen lehce přejížděl po jeho boku a dával mu okamžik na vydechnutí. Miloval pohled na jeho tvář v takové chvíle.

Tsume si ho přitáhl k polibku, nevadilo mu, že tak okoštuje svou vlastní chuť. Dlaněmi sjel po jeho zádech až k hýždím, kde narazil na jeho kalhoty a po lemu sjel tak, aby mu je mohl stáhnout. Byl si jistý, že už jsou dávno jeho příteli těsné.

Byly. Mladší mu pomohl, aby se mohl posledních kusů oblečení, které měl stále na sobě, úplně zbavit. Rty se přitom vpíjel dravě do jeho úst a plenil je. Ještě okamžik ho jen něžně hladil, pak sklouzl dlaní do jeho rozkroku a znovu po něm přejel.

Druhý roztřeseně zasténal do jeho úst, ale vybídl se mu. Ani nevěděl, kde se v něm bere tolik sexuálního chtíče. “Chci tě,” zašeptal a sám se za to styděl, i když si nemohl pomoc, “v sobě.”

Hachidori se do jeho rtů lehce usmál. Znovu se natáhl pro gel a nanesl si ho na prsty, aby mohl dokončit jeho přípravu, i když tomu věnoval opravdu jen tolik času, kolik bylo nezbytně nutné. Letmými polibky přitom obdarovával jeho kůži a užíval si tlumené steny, které jeho počínání ve starším vyvolávalo. Po chvíli z něj prsty vyšel a přitáhl si ho blíž, aby mohl vlastní erekci navést do jeho těla.

Tsumemu se líbilo, jak byl mladším ovládán. Jemně nakrčil čelo, když do něj druhý vnikal. Přesně po tomhle pocitu tolik toužil. Až budou spojeni a on ho ucítí všude. Pevně ho objal pažemi a využil chvíle, kdy si oba na sebe zvykali, aby mu vyšel vstříc a tím ho povzbudil k pokračování.

Jeho milenec ho několikrát pomalu naplnil celou svojí délkou, aby z něj hned nato skoro úplně vyšel, pak zrychlil pohyby vlastní pánve. Sám vnímal všechnu vlastní touhu a vzrušení, které ovládaly jeho tělo a potlačovaly téměř vše ostatní, divoce si přivlastňoval to tak křehce působící tělo, které měl pod sebou, a užíval si každičký okamžik jejich spojení.

Starší ho pevně objal nohama a přitáhl si ho k polibku. Dlaněmi masíroval jeho záda a přitahoval si ho vášnivě k sobě.

Arata vděčně topil v jeho rtech vlastní tiché steny, které v něm jejich počínání vyvolávalo, a dál ho v prudkých přírazech naplňoval celou svou délkou. Rukou, kterou se neopíral, zamířil k jeho vzrušení.

Fujikawa se sám sobě divil, jak může být tak rychle znovu vzrušený - s ohledem na jeho nachlazení a únavu. Ale Hachidori měl v sobě energie za oba dva. Starší nechával Aratu plenit jeho tělo a plně si to užíval.

Stříbrnovlasý znovu rozpojil jejich rty, aby se mohl vydat jazykem po bledé kůži, trošku slané čerstvým potem, a zároveň, aby si mohl užívat steny, které svým počínáním ve starším vyvolával. Cítil, že jemu samotnému už nezbývá mnoho a každý okamžik pro něj byl těžší a těžší.

Tsume sjel dlaněmi na krásně vypracované hýždě druhého a pevně je tiskl, jak si ho k sobě přitahoval. Cítil, jak se i jeho milenec chvěje a vnímal, že skutečně není daleko vrcholu. Ani si neuvědomoval, jak jsou oba hlasití. Vnímal jen krásné tělo Hachidoriho a všechny pocity s ním spojené.

Mladší na okamžik semkl víčka k sobě a lehce se nad svým milencem prohnul, stačilo mu jen pár dalších rychlých pohybů, než vyvrcholil do jeho těla.

To ve druhém vyvolalo i jeho v pořadí druhý orgasmus. Pevně Hachidoriho objal a celý se na několik okamžiků napjal. Byl to úžasný pocit.

Arata z něj pomalu vyšel a položil se na postel vedle něj, na bok, aby se dál mohl dívat do tváře svému milenci. Spokojeně oddechoval a tvářil se docela vysíleně. Jednou rukou se něžně vydal po bříšku druhého.

Starší přivřel oči a jen vydechoval doznívající slast. Po chvíli se přesunul blíž k druhému a přitulil se k němu. Mrzelo ho, že se nemůže prospat v jeho náručí a místo toho za chvíli bude nucen vstát a jít se osprchovat. Rád by se budil celý vonící po svém milenci.

Stříbrnovlasý mladík si ho stáhl na sebe a jednou paží ho objal okolo pasu, dlaní druhé ruky ho něžně hladil po boku. Vtiskl mu jemný polibek pod ouško a hravě ho kousl do lalůčku. “Nejraději bych tě už nikam nepustil...” zašeptal.

“Nechtěl bych žít v hodinovém hotelu,” usmál se na něj starší a líbl ho na rty. “Ale je pravda, že bych tu zůstal s tebou aspoň do rána...” povzdechl si. Cítil se příjemně unavený a opravdu se mu nikam nechtělo.

“A já bych si tě potom odvezl... někam daleko...” rozhodl Arata s dětským tónem v hlase, “i s Yukitem...” znovu ho něžně políbil.

“Až budeš vydělávat tolik, aby sis mě mohl vydržovat s dítětem, tak ti dovolím si mne odvést,” řekl mu na to Tsume a pohladil ho po tváři. “A klidně se stanu tvým sexuálním otrokem a spořádanou ženou,” zasmál se. Nechtěl vědět, kolik je hodin.

Mladší se tomu také tiše zasmál, “fajn, na to budu myslet...” upozornil ho a mrkl na něj. Silněji si ho k sobě přitiskl a vpil se na okamžik do jeho rtů. Opravdu se nechtěl vzdávat jeho hřejivého obětí.

Tmavovlasý mladík ležel v posteli na břiše a četl si. Nevypadal moc, že by ho knížka zajímala a co chvíli si povzdechl, přičemž se zadíval na mobil. Poté vzhlédl ke svému spolubydlícímu a otevřel pusu, jako kdyby chtěl něco říct, ale vzápětí si to rozmyslel. Znovu se podíval na mobil. “Arato, jak to poznám?” zeptal se nakonec.

“Poznáš?” druhý mu věnoval tázavý pohled a natočil hlavu mírně na stranu, “co?”

“Že...” mladší zaváhal, “jsem na kluky?” Povzdechl si a zaklapl knížku, kterou stejně nevnímal.

Hachidori se na okamžik zatvářil docela překvapeně. Bylo to to poslední, na co by očekával, že se ho druhý zeptá. “Že tě přitahují...? Rozumíš si s nima...? Líbí se ti to s nima v posteli...?” pokrčil rameny. “Máš pocit, že jsi na děvčata?”

Suguri si opřel bradu o spojené dlaně a povzdechl si. “Nevím,” šeptl. To, co se mu stalo s jeho přítelem, jej docela znejistělo.

“Něco se pokazilo mezi tebou a Ryuunosukem?” zajímal se starší automaticky.

Černovlasý se na něj podíval, nevěděl, co odpovědět. “Nevím,” zabručel nakonec a podíval se na mobil. “Včera jsme poprvé...” začal po chvíli, “ale... já nevím, nelíbilo se mi to. Měl jsem pocit, že je něco špatně. On... byl něžný a opravdu se snažil, ale... já... nevím.”

“A předtím jste nikdy žádný problém neměli?” stříbrnovlasý mladík se zamyslel. Věděl moc dobře, že poprvé to nikdy není až tak příjemné, ale nevypadalo to, že by to bylo jen tím. “S ním ses o tom bavil?”

Chlapec zakroutil hlavou. “Nechci mu ublížit,” zašeptal. “Já si myslím, že mne přitahuje, ale...” zatvářil se docela zničeně. “Mnohem víc se mi líbí v dívčím a... celkově,” zakroutil hlavou. “Víš, jak bych se cítil, kdybych mu teď řekl, že jsem na holky? Potom... co jsem ho dostal do vztahu kluka s klukem...”

“No... asi by to nebylo hezké...” pokývl nepatrně jeho solubydlící. “Ale pokud vám to nebude klapat... i když si nemyslím, že to, že se ti líbí v dívčím, znamená, že jsi hned na holky... ale zase jsi toho ještě dost nevyzkoušel...” vypadal zamyšleně. “Možná je chyba někde jinde, než v tvé orientaci...”

Mladší se převalil na záda a zakryl si oči. “Nevím,” vydechl.

“Možná byste to příště měli vyzkoušet jinak...” nadhodil druhý opatrně, “v něčem...” nechal to vyznít nedokončeně.

“Jak to myslíš?” zeptal se ho Hiso.

Arata pokrčil rameny. “Změnit prostředí, změnit pozice... bude to problém, když nenajdete způsob, jak se vám to bude líbit oběma...”

Druhý si povzdychl. “Nemáme moc možností, co měnit,” řekl mu na to. “Ale... pořád se uklidňuju tím, že to třeba bylo kvůli tomu, že to bylo poprvé. A příště to bude lepší,” zašeptal a podíval se na mobil. “Jsem s ním rád, nechci, aby to skončilo.”

“Divil by ses, kolik se toho dá měnit...” odpověděl mu starší, i když mu bylo jasné, že pro jeho kamaráda a Kouriho toho tolik asi nebylo. “Je to možné, že to bylo tím...” souhlasil s ním potom.

Blonďatý mladík vyšel ze sprchy, přičemž si sušil vlasy ručníkem. Okamžik mu trvalo, než si všiml, že jeho milenec je už v pokoji, neslyšel ho přes zvuk tekoucí vody. Automaticky uklonil hlavu na stranu a zarazil se v pohybech vlastních paží.

“Copak?” zeptal se mladší a přestal na stůl vyndávat věci ze svého školního batohu. “Měl jsi počkat se sprchou na mne,” poškádlil ho a usmál se na něj.

Juumonji přivřel oči a jen lehce pokrčil rameny, okamžik zaváhal, než odpověděl: “Nic se nestalo...” zašeptal, působil nejistě.

Aome se na něj podezřívavě podíval a přešel k němu. Z blízky už mu neunikla podlitina, která se vybarvila na tváři druhého. Podíval se na něj s otázkou v očích. “Nechci vědět, jak by vypadalo, kdyby se něco stalo... tak mluv, kdes k tomu přišel?” Neměl rád, když se snažil mít před ním druhý tajnosti. O to víc, že se o něj bál.

Světlovlasý odklonil pohled, i když už se nesnažil skrýt před druhým modřinu. Otevřel ústa a okamžik vypadal, že mu odpoví, ale nakonec jen dál mlčel. Nechtěl mu vyprávět, jak k modřině přišel.

“Čekám na odpověď,” řekl mu důrazněji, protože ho nechtěl nechat takhle mlčet a řešit si své problémy sám.

Druhý se zadíval k zemi. Nechtěl, aby do toho Aome vstupoval, protože byl rád, že je zpět doma a vadilo mu, jak komplikuje jeho návrat, a podlitinu na tváři mu způsobila facka od jeho otce. Zhluboka se nadechl. “Zasloužil jsem si to...” zašeptal, “byl to... tvůj táta...”

“Otec?” ujistil se modrovlasý. Popravdě on sám otce jen málokdy dohnal k takovým metodám výchovy. “Jak zasloužil?” zamračil se, protože se mu to vůbec nelíbilo. Oba byli dospělí a nikdo neměl právo vztáhnout ruku na jeho přítele. “Půjdu si s ním promluvit, protože tohle... tohle nemůže, ať je to jak chce...”

“Ne...” blonďák ho chytil za rameno, i když jeho hlas stále nebyl nijak výrazný, “nechej to být...” vzhlédl k němu, “prosím...” na okamžik se odmlčel, “nechci, aby si měl problémy... chci... s nimi vycházet... i já... byla to moje chyba, že jsem nezareagoval tak... jak jsem měl...”

“Ale...” začal mladší a podíval se mu do očí, “tohle není správné,” šeptl a vzal pramínek jeho vlasů mezi prsty. “Nikdo na tebe nemá právo mi šahat a už vůbec ne takhle,” řekl mu.

Susumu ho objal okolo pasu a pevně se k němu přitiskl. Potřeboval ho mít u sebe, vnímat teplo jeho těla. Semkl víčka k sobě a skryl tvář mezi jeho ramenem a uchem. “Omlouvám se...” zašeptal.

“Ty se nemusíš omlouvat,” zašeptal druhý a pohladil ho po zádech. “Rozhodně ne za něco takového,” dodal. Dával si pozor, aby se ho nedotkl nějak špatně, že by z toho mohl mít vidiny.

Světlovlasý mladík ho ještě okamžik objímal, než se odtáhl, aby ho mohl políbit.

Druhý se do polibku jemně usmál. “Takže to nemám jít řešit?” zeptal se ještě. “Víš, že nebudu spokojený, když ty nebudeš, nehledě na to, jestli hraju basket a chodím do školy, nebo ne...” řekl mu a podíval se do jeho očí. Ta podlitina úplně zářila na jeho světlé pleti.

“Nechoď...” starší nepatrně zakroutil hlavou. “Bude to v pořádku...” pokývl si, a znělo to trochu, jako by v tom ujišťoval nejen druhého, ale i sebe. Nepatrně se na něj usmál a natáhl se, aby ho mohl pohladit po tváři. “Děkuju...” zašeptal.

Aome ho políbil do vlasů. “A kromě toho? Jak ses dnes měl?” zajímal se. Políbil ho do vlasů a položil mu dlaně na boky. Druhý voněl sprchovým gelem.

Druhý lehce pokrčil rameny. Popravdě, čím větší byla venku zima, tím méně toho mohl dělat, protože se nedalo celý den sedět ve stanu. Trávil většinu času v domě, zavřený v pokoji svého milence a četl si nebo něco sledoval. “Přemýšlel jsem... že bych... možná bych taky mohl začít zase chodit do školy... někam jinam... než předtím...”

“Pokud chceš, tak určitě,” usmál se na něj druhý. I když si nebyl jistý, zda se jeho přítel dokáže začlenit. Když spolu chodili do jedné školy, nikdy se Juumonji necítil moc dobře, co se týkalo jeho okolí. Aome toužil vydělávat tolik, aby se nemuseli tady tísnit a světlovlasý si mohl dělat, co chtěl.

“Nebo brigádu...” pokračoval starší. “Nechci být celý den zavřený tady... jako příživník...”

Modrovlasý ho políbil na čelo a přitáhl si ho blíž do objetí. “A kdo mne živil přes léto, hmm?” zeptal se a pohladil ho po zádech. “Nemusíš si tak připadat,” šeptl, “nebráním ti dělat nic, co budeš chtít, ale nechci, aby ses musel do něčeho nutit a přemáhat se.” Sedl si na postel a stáhl si druhého na klín.

Juumonji se jemně usmál a spokojeně se stulil do objetí druhého. “Chci něco dělat...” odpověděl mu jistým hlasem, i když si vlastně vůbec nebyl jistý, co by to mělo být.

“Dobře,” políbil ho mladší do vlasů. “Nicméně zítra večer půjdeme ven,” prozradil a dal mu jednu ruku do kapsy u tepláků. Laškovně ho trochu na svém klíně pohojšal.

“Budeme se válet ve sněhu?” zeptal se jeho milenec s lehce pobaveným tónem  hlase. Bylo na něm vidět, že se mu zvedla nálada, když vyřešili jeho modřinu.

“To je hrozné, nedá se tě překvapit,” nafoukl tváře mladší a dal mu i druhou ruku do kapsy. “Musím vymyslet něco speciálního,” zazubil se pak a líbl ho znovu do vlasů.

Susumu se zazubil. “Bohatě mi bude stačit válet se s tebou ve sněhu...” zavrněl a natáhl se, aby mu sám mohl věnovat něžný polibek pod ouško.

Suguri měl přes hlavu přehozenou kapuci a dolní polovinu obličeje skrytou v huňaté pletené šále. Teplou černou bundu měl dopnutou nejvýš, co to šlo. Ruce měl v rukavicích a ještě v kapsách. Když měl starosti, míval špatný tlak, a když měl špatný tlak, bývala mu zima.

Jeho milenec se po chvíli také objevil a s jemným úsměvem na něj zamával, než k němu došel a pozdravil. “Zima?” zeptal se starostlivě, když si všiml, jak se druhý z nich krčí.

Mladší se na něj pousmál. “No, teplo moc není,” odpověděl pak a rozhlédl se. “Ale je hezky,” řekl - měl rád tohle roční období. I když nejraději sledoval sníh z okna, když měl v rukou teplý čaj.

“To je...” světlovlasý pokývl a také se rozhlédl. “Schováme se před zimou někde na čokoládu...” nadhodil potom.

Mladší kývl, i když mu trochu bylo špatně i od žaludku. Celkově se necítil dobře, ale nechtěl mu odříct další schůzku, protože už by to bylo podezřelé.

Ryuunosuke ho něžně pohladil po rameni a věnoval mu jemný úsměv. “Půjdeme?” zeptal se. Popravdě se trochu bál, že mezi nimi jejich poslední setkání vytvoří hradbu, která se bude těžce překonávat.

Chlapec znovu souhlasně kývl a rozešel se směrem ke kavárně.

…

Kouri si sundal jednoduchý černý kabát, který měl na sobě, aby si ho mohl přehodit přes židli, a posadil se naproti svému příteli. “Děje se něco?” zeptal se opatrně, protože druhý byl celou cestu docela tichý a vypadal bledě.

“Jen... mám zase trochu problémy s tlakem,” poznamenal černovlasý a mávl rukou, že to přejde. Vždycky to přešlo. Držel dlaně pod stolem a zahříval si je o sebe.

“Možná bys s tím měl někam zajít... a třeba si na to nechat něco napsat...” odpověděl na to druhý starostlivě. Nelíbilo se mu, že druhý tak zanedbává své zdravotní problémy.

Druhý zakroutil hlavou. “Nemám rád prášky, ono to vždy přejde samo,” odpověděl mu druhý a pousmál se. Vzal si nápojový lístek a vybíral, co si dá.

“Nelíbí se mi, že takhle zanedbáváš své zdraví...” poznamenal druhý a trochu si povzdechl, “ale pokud jsi si jistý, že se to zlepší...” natáhl se také pro menu.

Suguri se odmlčel. “Je milé, že se o mne staráš,” usmál se na něj pak upřímně a dále se rozhodoval, co si vybrat. Popravdě moc neměl na nic chuť, ale pomohlo by mu dostat do sebe nějaký cukr.

Druhý zvedl pohled od nabídky, a okamžik si jen druhého prohlížel. “Záleží mi na tobě...” zašeptal.

Mladší k němu po stole natáhl ruku, aby mu druhý podal tu svou. “Mám tě rád,” šeptl k němu, když to světlovlasý udělal.

“Já tebe taky...” Ryuunosuke si zvedl jeho ruku ke rtům a věnoval jí něžný polibek na hřbet. Místo, kde seděli, bylo dostatečně skryto v rohu, aby měli docela vysokou šanci na to, že si toho nikdo nevšiml.

Chlapec stáhl ruku, ale i přesto se na něj dál usmíval. Přivřel oči a konečně se rozhodl, co si objednat. Odložil lístek.

Druhý se ještě okamžik rozhodoval, i když popravdě se nedočetl v menu nic nového, než i on měl vybráno. Nechtěl, aby mezi nimi bylo takové ticho, ovšem nevěděl, o čem začít hovor, protože druhý nevypadal, že by na povídání měl příliš náladu.

Naštěstí přišla servírka a převzala jejich objednávku.

Suguri se rozhlížel po cukrárně, i když v ní nebyl poprvé. Oceňoval, že tam bylo příjemně vytopeno. I když si dál zahříval ruce.

Blonďák mu nabídl vlastní dlaně, aby do nich mohl vzít ty jeho a zahřát ho.

Pro mladšího to bylo trochu zvláštní, když se ho měl dotýkat, stále ještě někde hluboko v sobě vnímal dozvuk jejich prvního sexu. A nebyl to zrovna příjemný pocit. I přesto mu své ruce podal - cítil, jaké je mezi nimi napětí a na náladě mu to nepřidávalo.

Starší na chvíli sklonil pohled ke stolu, jako by se o něčem rozhodoval, nakonec se pomalu nadechl, “mrzí mě to...” zašeptal.

Černovlasý se na něj podíval a automaticky se zeptal: “Co?” Věděl, že to bude něco kolem jejich prvního sexu, ale nevěděl, za co by se měl omlouvat Kouri.

“Že... to nebylo takové, jaké to mělo být...” povzdechl si světlovlasý.

“Ale... ono to...” odporoval mu mladší, i když nevěděl přesně, co chce říct. “Bude to lepší, až si zvykneme a trochu se spolu sžijeme. Poprvé je to vždy takové... nijaké.” I když zrovna v jeho případě “nijaké” nebylo to správné slovo.

Ryuunosuke k němu znovu vzhlédl. “Chci... aby to vždycky bylo krásné...” zašeptal vážně.

Suguri nevěděl, co mu na to říct. Odklonil pohled a stáhl ruce, protože si všiml, že k nim jde servírka a nese jejich objednávku. Položila ji na stůl a zase odešla. Vzal na lžící šlehačku, co byla ve vysoké sklenici s čokoládou. Ochutnal ji, až poté na ni nasypal dodatkový cukr.

Starší se mlčky zadíval do svého šálku s kávou. Nelíbilo se mu, že to vypadalo, že se mezi nimi tvoří jen stále se prohlubující a rozšiřující propast. Bál se toho, že pokud něco neudělá, přijde o tmavovlasého. Ale vůbec netušil, co by měl udělat.

Fujikawa si připadal zvláštně, když šel za svým přítelem do jeho bytu. Našel to bez problémů, ale i tak mu to připadalo nehodící se. Zazvonil a čekal, až mu druhý přijde otevřít. Chtěl vidět, jak to u něj vypadá, bohužel neměl jinou možnost než večerní návštěvu.

Stříbrnovlasý mladík mu otevřel a široce se na něj usmál, než ho pozdravil a vpustil ho dovnitř. “Jsem rád, žes nakonec dorazil...” poznamenal a natáhl se pro letmý polibek, když za nimi zavřel dveře.

“Tak kde ho máš?” zeptal se starší, rozhlédl se a jediný, koho uviděl, byl černovlasý spolubydlící jeho přítele. Byl docela bledý a nevypadal, že je mu zrovna nejlépe. Pozdravil ho a začal si rozepínat kabát. Zul si přitom boty a vydal se za nejmladším. “Není ti dobře?” zeptal se ho vážně a sáhl mu na čelo.

“Jen trochu... mám problémy s tlakem...” vysvětlil Hiso a byl překvapený tím, jak někdo může být tak přirozeně starostlivý.

“Pořád mu říkám, že by konečně měl někam zajít...” prohodil Arata a přešel k posteli. Sklonil se k ní a nadzvedl peřinu, aby pod ni mohl nakouknout, “ty si opica...” prohodil ke kotěti, které se tam schovávalo, “nepudeš za náma?”

“Je to smutné, že všichni se před tebou schovávají pod peřinu,” utrousil světlovlasý a mrkl na Hachidoriho, nemyslel to špatně, jen ho chtěl poškládlit. Černovlasý se tomu pousmál.

Mladík odložil peřinu na stranu. aby tak kotě odkryl, a posadil se na postel. “Náhodou už jsme kamarádi...” oznámil svému milenci, “polekal se zvonku,” našpulil dotčeně rty a natáhl se, aby mohl malou rezavou kočičku něžně pohladit.

Tsume si ji prohlížel. “Hezká je,” usmál se a dřepl si k posteli. Prohlížel si kočku a opatrně k ní natáhl dlaň, aby ji mohl pohladit. “Ale na bytě je poznat, že vás nikdo nevychovává k pořádku,” poznamenal na základě toho, co viděl.

Stříbrnovlasý se zatvářil dotčeně, “uklidili jsme náhodou, nežs přišel...” oznámil mu. “V průběhu dne... trochu...” dodal a pousmál se letmo. Cítil se docela podivně, když měl staršího ve svém bytě. Nikdy mu nedělalo problém si vodit milence, ale u Tsumeho se trochu bál jeho reakce.

“Já ti říkal, že to nemá cenu, proto jsem se do toho nezapojoval,” usmál se nejmladší a zachumlal se víc pod peřinu, bylo mu ještě hůř než včera.

“Ani nechci, aby ses zapojoval, když vypadáš na rozpadnutí...” Arata mu věnoval starostlivý pohled a povzdechl si. “Někdo rozumný by mu měl promluvit do duše...” vrátil pak svoji pozornost k blonďákovi.

“Říkáš, že s tím ještě nebyl u doktora a stává se mu to častěji?” podíval se na svého milence Fujikawa a zamyslel se. Skutečně chlapec vypadal, že s ním není něco v pořádku. “Zítra ráno mám čas, půjdu tam s tebou, stejně si potřebuji koupit něco na nachlazení v lékárně,” navrhl pak černovlasému. “A že znám tvůj přístup ke škole, tak pak zajdeme místo ní na něco sladkého.”

“Nechci k doktorovi,” zabručel nejmladší z nich.

Světlovlasý muž se mile usmál a pohladil ho rodičovsky po vlasech. “Jsi horší než Yukito, když má jít k zubaři,” poznamenal. “Schovávám ti knížku o kouzelnických tricích,” navnadil ho. Uvědomoval si, že se k němu chová jako k dítěti, ale skutečně si myslel, že chlapcovi rodiče chybí. Připadal mu opuštěný. “Ale je to něco za něco...”

Hachidori si vzal na klín kotě a sledoval jejich rozhovor. Líbilo se mu na starším, jak byl starostlivý a obětavý, a bylo by fajn, kdyby se někomu konečně podařilo přemluvit jeho spolubydlícího, aby zašel se svými zdravotními problémy k lékaři. Někde hluboko byl ale i přesto trošku nespokojený s tím, že se mu Tsume nevěnuje, i když původně přišel podívat se na kotě a za ním.

Černovlasý ho pozoroval.

“Pojď, Arato, ukážeš mi, kde máte čaje s konvicí a Hiso se mezitím rozmyslí,” řekl muž a sundal si kabát, přehodil ho přes židli. Vypadalo to, že se snaží zabydlet v novém prostředí. “Och, tohle je ten ďábelský stroj, přes který jsme se seznámili,” zasmál se jemně, když si všiml počítače.  

Stříbrnovlasý mladík nechal kotě, aby slezlo z jeho klína zpět na postel, a vstal. “Není na něm nic ďábelského...” pousmál se a vydal se k lince, aby mohl se svým přítelem připravit čaj pro mladšího.

“No nevím, myslím, že si mne svedl na zcestí,” usmál se na něj starší a prohlížel si zásobu čajů a co za sladidlo do nich mají, protože mladší potřeboval trochu vzpružit.

Arata se opřel o okraj linky a pousmál se, “vypadám snad jako typ, který by byl něčeho takového schopný?” naklonil hlavu stranu a nevinně se pousmál.

“Vypadáš,” odpověděl mu starší a našel tři hrníčky. Musel uznat, že i když tu zase neměli takový pořádek, tak nádobí bylo umyté.

Stříbrnovlasý mladík se tiše zasmál a natáhl jednu ruku, aby ho pohladil po tváři. Pak se naklonil a věnoval mu jemný polibek.

Fujikawa se do polibku usmál a přejel mu dlaní po zádech. Poté se ohlédl na nejmladšího v posteli. Doufal, že s ním půjde k tomu doktorovi. Dal vařit vodu a mezitím chystal čaje. “A co děláš o volném čase, když tu neuklízíš?” zeptal se škádlivě světlovlasého.

Hachidori v odpověď lehce pokrčil rameny, “co se ze mě stal slušný chlapec, už nemám moc možností...” oplatil mu poškádlení. “Čtu si... jsem na počítači... sem tam se dokonce učím...” zazubil se.

“Nejsem si jistý, zda slušný chlapec má tak starého přítele jako jsem já,” poznamenal Tsume a zalil hrníčky. Poté přešel k lednici a podíval se do ní. “Jedl?” zeptal se pak starostlivě.

“Trochu...” druhý se ohlédl po svém kamarádovi a pak se také sklonil k lednici, protože si uvědomoval, že výběr věcí, ze kterých by se dalo něco pořádného udělat, je docela žalostný.

Fujikawa začal vyndávat věci, které mu přišly takové, že by se mohly hodit. “A ty?” zajímal se potom, aby věděl, kolik toho udělat.

“Jestli budeš vařit, se mnou počítej vždycky...” zazubil se na něj druhý a sledoval ho. Rád ho pozoroval při vaření, blonďák měl vždycky klidný a soustředěný výraz, i když v restauraci ho někdy kazilo to, jak se na něm projevovala unavenost.

Tsume se pobaveně usmál a dal se do díla.

Juumonji se protáhl a zavřel skříňku, ve které si přes pracovní dobu schovával své věci, než se otočil, aby se mohl vydat do chodby, kde na něj čekal jeho milenec. Byl rád, že se mu podařilo si něco najít, navíc takového, aby příliš nemusel interagovat s lidmi. Usmál se na modrovlasého, když vyšel ze dveří.

“Že se tu nebojíš...” zazubil se na něj druhý, “tolik vědomostí okolo mé hlavy by mne děsilo.” Mrkl na něj a natáhl ruku v rukavici, aby ho druhý za ni chytl. Popravdě už si nepamatoval, kdy naposledy se snažili chovat tak, aby nikdo na nich jejich vztah nepoznal. Pokud se mohli dotýkat, dotýkali se.

“Poprvé v knihovně?” pousmál se jeho přítel a spokojeně s ním propletl prsty.

Modrovlasý naklonil hlavu na stranu a pousmál se, ale neodpověděl na to nic. Vedl druhého ven. “A jak se ti líbí v práci?” zeptal se. Popravdě jistým způsobem nebyl spokojený s tím, že druhý pracuje. Skutečně se mu více líbila představa, že by si ho vydržoval. Nejlépe na orientálních polštářích, oblečeného jako kněžku nějakého perského chrámu. Aby mu jen se zlatě leskly oči touhou po jeho pozornosti.

Polkl při té představě a byl rád, že jeho přítel nečte myšlenky. Čím déle on sám byl ve společnosti normálních lidí, tím více mu chybělo všechno magické, co ztělesňoval Susumu, tak si ho představoval v mnohem abnormálnějších situacích.

“Jde to...” pokývl mladší a více se ke svému milenci přitulil, jediné, co ho mrzelo na tom, že už netráví celý den u něj v pokoji bylo, že s ním teď mohl trávit ještě méně času. “Vysvětlili mi co mám dělat, tak jen seřazuju knihy, které někdo přinese, aby se mohly potom vrátit na své místo...” lehce pokrčil rameny. “Těšil jsem se na tebe...” věnoval potom modrovlasému úsměv.

Druhý se natáhl, aby ho mohl políbit do vlasů. “To je hezké slyšet,” zašeptal mu do ouška. Příjemně voněl. Aome přivřel oči a zatvářil se spokojeně, i když si byl vědom toho, že jakmile dorazí domu, budou se na ně tvářit od večeře jako na zločince.

Blonďák se natáhl, aby mu mohl věnovat polibek, “vždycky se na tebe těším...” upozornil ho potom. “I když čekám, až přijdeš ze školy... i předtím...” silněji stiskl jeho ruku.

Modrovlasému někdy přišlo, že mají se starším lepší vztah od toho, co jej podvedl. Možná se druhý více snažil, aby si ho udržel u sebe. A nebo se jen Susumu neobjevovala budoucnost, z které by mohl být nervózní. Pousmál se a otevřel dveře, aby jej mohl do nich pustit. Poté se natáhl pro sníh a nasypal ho trochu druhému podle za krk.

Juumonji doslova nadskočil, jak se lekl, a automaticky se po druhém ohnal, přičemž od něj o několik kroků poodstoupil. Zamyslel se a zapomněl si dávat pozor na podlost druhého. I tak se ale usmál a sklonil se, aby sám mohl udělat ze sněhu kouli a hodit ji po druhém.

Aome to plánoval, už když sem šel. Před knihovnou to vypadalo skoro jako v parku a byl tam čistý sníh odklízený na strany z prostorného chodníku. Vyhl se sněhové kouli, co po něm hodil jeho přítel a doběhl k němu, aby ho mohl vzít kolem pasu a shodit do velké závěje.

“Podlé...” zabručel starší a zvedl se na loktech. Jednu dlaň zvedl ke druhému, ale jemu samotnému se oči nebezpečně leskly plánem ho jen shodit k sobě.

“Myslíš, že ti budu pomáhat vstát, když se na mne díváš tak nebezpečně?” zeptal se o Aome a zakroutil hlavou.

“Myslel jsem, že se těšíš na to, až se se mnou budeš válet ve sněhu...” zazubil se druhý a ruku nestáhl.

Modrovlasý naklonil hlavu na stranu, jak se rozmýšlel, ale nakonec mu svou dlaň podal.

Susumu si ho stáhl k sobě a přetočil se i s ním tak, aby jeho milenec byl na zádech a on se mohl usídlit na něm. “Lepší...” zavrněl a vpil se do jeho rtů. Jednou rukou přitom nabral trochu sněhu, aby mu oplatil to, jak mu ho druhý hodil za krk.

Mladší se nedonutil bránit se jeho útoku, dokud byl líbán, pak ovšem také nabral sníh a přestože si jej tak dával i na sebe, začal poprašek házet na svého přítele. Smál se tomu. Měl rád zimu, když měli teplé místo, kde mohli spát.

Blonďák se narovnal a chytil obě jeho ruce, aby mu tak zamezil v rozhazování sněhu. Ovšem sám se široce usmíval a vypadal pobaveně. Okamžik si ho jen prohlížel, než mu hodil trochu sněhu do tváře, i když tak musel uvolnit jednu ruku.

Aome se posadil a setřepal z tváře sníh, poté si přitáhl svého přítele k polibku. Plácl ho přes kabát po zadku a pokáral ho, že zlobí. Poté ho znovu převalil na záda. Oba už vypadali dosti jako sněhuláci.

Starší si ho přitáhl k sobě a dál se ještě chvíli vpíjel do jeho rtů, pak se jednou studenou rukou vkradl pod jeho oblečení.

Modrovlasý se zachvěl. “Hej, ty jeden!”

Blonďák se pousmál, “co se ti nelíbí?” pozvedl jedno obočí a přesunul se z jeho zad dlaní na bok. “Ani me nezahřeješ...?” našpulil rty.

“Ty jeden!” zopakoval Aome, tentokrát už ne tolik ublíženě. “Že se nestydíš takhle to prezentovat, zahřeju, vždycky a rád... ale je to podlé, když si až takhle studený,” vyčetl mu s úsměvem a políbil ho na čelo. “Ti doma ukážu, jak tě zahřeju,” vyhrožoval mu.

Juumonji ho objal stehny a pousmál se, “takže se mám ještě na co těšit, jo?” nadhodil a znovu převrátil jejich pozice, aby byl sám nahoře a mohl se oběma dlaněmi přesunout na jeho bříško.

“Nechci, aby to bylo pochopeno jako stížnost, ale poslední dobou... to míváme často a pravidelně,” zavrněl a vpil se do jeho rtů.

Blonďák si okamžik užíval jeho rty, než se znovu odtáhl a otřel se studeným nosem o ten jeho. “Ještě aby to byla stížnost...” prohodil a jemně se na něj usmál. Začínala mu být docela zima, ale líbilo se mu dovádět s modrovlasým venku ve sněhu.

Mladší přivřel oči a pousmál se. “Co bys mi udělal?” zeptal se pak hravě a hodil po něm sníh.

“To je otázka...” blonďák se po jeho útoku otřásl, “určitě by to nebylo nic příjemného...” zazubil se pak.

Druhý se natáhl, aby ho mohl políbit a potom se posadil. “Co přesně?” zajímal se.

“Přivázal bych tě v koupelně ke trubce a nechal tě tam, dokud bys nedokázal myslet na nic jiného, než na mě, a neprosil o milost...” rozhodl starší a přivřel výhružně oči, i když na něm bylo vidět, že to stále bere jen jako žert.

Aome naklonil hlavu na stranu a usmál se. “Nevím, zda by se to mé rodince líbilo, kdyby mne tam tak našli,” zasmál se a plácnu svého přítele po zadku. “Zvedej se, těším se, až zkusíme, zda dokážu myslet i na něco jiného..."

Stříbrnovlasý mladík se spokojeně protáhl, když odložil hůlky, a věnoval svému milenci široké zazubení. “Pořád ještě si myslím, že nikdo nevaří lépe, než ty...” zhodnotil večeři, když od sebe odsunoval misky.

Starší se usmál a také odložil své hůlky. “Zase přeháníš,” odpověděl mu na to potěšeně. Nikdo ho napřímo nepochválil tolikrát jako Hachidori.

Mladší se natáhl, aby se mohl vpít do jeho rtů. “Nepřeháním...” zazubil se pak a něžně ho pohladil po tváři. Přisunul se více k němu, aby se o něj mohl opřít a položil si hlavu na jeho rameno, zvážněl. “Jak to dopadlo u doktora?” zeptal se, “Hiso mi nic moc nechce říct...”

Tsume si povzdechl. “Doktor chtěl mluvit s jeho rodiči, ale nakonec jsem ho přesvědčil - díky tomu, že tam chodím s Yukitem a zná mne -, že jsem dobrý přítel jeho matky, která pracovně je pryč,” začal, “ještě ho čeká několik vyšetření, aby zjistili, jaké prášky pro něj budou nejvhodnější. Myslím ovšem, že bude vcelku těžké ho tam donutit jít.” Zakroutil hlavou. “Zdá se mi, že Hiso se k tomu staví, jako kdyby se nějak provinil a nechce si to přiznávat... nejraději by byl, kdyby mu tu srdeční vadu nezjistili a choval se dál tak, že o tom neví.” Odmlčel se. “Bavil jsem se s ním o tom, ale úplně jsem na něm viděl, jak mne chce poslat k čertu s tím, že nejsem jeho rodič, tak ho mám nechat na pokoji.”

Arata si povzdechl. “Je to s ním těžké...” pokývl, sám si uvědomoval, že nebylo snadné se s tmavovlasým mladíkem domluvit, když přišlo na podobné záležitosti. “Ale jsem rád, žes tam s ním zašel... mně by se asi nepodařilo ho dostat k doktorovi...” přivřel oči.

“Je mi z toho smutno,” povzdechl si Tsume, “nejen z toho nálezu, ale... že je na to sám, protože otce nemá a s matkou se nestýká.” Odmlčel se. “Ty možná jsi dost zralý, abys žil sám, ale on... je ještě dítě.”

Stříbrnovlasý mladík lehce pokývl. “Rád bych mu nějak pomohl...” zašeptal.

“Myslím, že jsi pro něj už udělal dost - podle toho, co mi útržkovitě říkal o svých rodičích, tak je teď nejšťastnější za svůj život,” usmál se na něj starší a pohladil ho po vlasech.

…

Arata políbil svého milence za krk a dlaněmi sjel po jeho bocích tak, aby se jednou mohl usídlit na kyčelní kosti, druhou se posunul ještě dál, bříšky prstů v pravidelných intervalech přejížděl po jeho stehnu. “Příjemné...” zavrněl do jeho kůže.

Starší spokojeně souhlasil a zavřel oči. Opravdu si užíval, když mohl být s Hachidorim. Yukito s dědečkem byli na výletě a on měl celý dům pro sebe. Někdy se přistihl, jak přemýšlí o tom, jaké by to bylo sdílet s druhým jednu domácnost a mít skutečný vztah - ne jen být tajní milenci. Málokdy si dovoloval takové snění.

Jeho přítel se rty přesunul k jeho oušku, aby ho do něj mohl něžně kousnout, “bylo by to fajn, kdybychom si tohle mohli užívat častěji...” zavrněl.

Starší si povzdechl. “Bylo,” souhlasil pak a odmlčel se, “ale určitě by tě to přestalo bavit.” Přesunul jednu dlaň na tu, kterou měl Hachidori na jeho stehnu a trochu ji usměrnil. Celkově to bylo nestydaté, jak cítil každý záhyb jeho těla.

Mladší se tomu pousmál. Ještě jednou ho kousl do ouška, než do něj hravě pronikl jazykem. Přitáhl si ho rukou, kterou neměl na blonďákově stehnu, blíž k sobě. “Křivdíš mi...” zabručel dotčeně do jeho kůže a otřel se o ni znovu rty.

Fujikawa se natočil, aby ho mohl políbit na rty. “Jen aby,” zašeptal pak. Popravdě si nemyslel, že jim dlouho vydrží tento milenecký vztah a nevěděl, zda by případné soužití vydrželo déle.

“Jsi na mě zlý...” Arata ho kousl do ramene. “Nejraději bych si tě vzal za ženu...” zazubil se potom na něj.

“Protože umím vcelku dobře vařit?” zasmál se Tsume.

“Nejenom...” mladší se stále široce usmíval. Dlaní se přesunul na jeho bříško a vydal se pomalu výše. “Napadá mě spousta dalších věcí, pro které bych si tě vzal...”

“Jako například?” zajímal se. Propletl prsty s těmi dlaně, na níž měl tu svou.

“Například že bys byl nejkrásnější a nejhodnější žena na světě...” stříbrnovlasý ho lehce líbl na rty. “Nebo že tě miluju...”

Fujikawa se odmlčel, protože nevěděl, jak na to odpovědět. Nebyl si jistý, zda to druhému úplně věří - nemyslel si, že by mu lhal, ale spíše si jen nebyl vědom toho, co znamená milovat. Vlastně ani Tsume si nemyslel, že to ví. Miloval jedině svého synka a to byl jiný druh lásky. “Přestože jsem starý a unavený a mám dítě... moc to nezní jako popis krásné ženy,” zasmál se. Přestože se zase natočil, aby ho políbil.

Mladší se něžně pousmál a přesunul jednu dlaň na jeho tvář, přičemž se hluboce vpil do jeho rtů. “Mluvím vážně...” upozornil ho pak šeptem. Opravdu s Tsumem cítil něco, co nepoznal předtím s nikým jiným a ani si nebyl jistý, jak by to měl popsat, pokud by chtěl obsáhnout vše, co k němu cítil. Nedokázal si poslední dobou ani představit, že by byl s někým jiným, i přesto, jak málo času měli jeden na druhého. Nechtěl ani uvažovat o tom, jaké by to bylo, kdyby o něj měl přijít.

Tsume se natáhl dozadu, aby ho mohl pohladit, ale poté se celý otočil a políbil ho na čelo. “Někdy mi připadá, že si stále ještě dítě,” poznamenal, “ale jsem s tebou rád.” Usmál se na něj a opřel si dlaně o jeho hruď.

Arata se tiše zasmál, “nepopírám to...” prohodil a usídlil se oběma dlaněmi na bocích staršího. “A těší mě, že i tak jsi se mnou rád...” zavrněl a otřel se nosem o ten jeho, pak se vpil do jeho rtů.

“Jako správná žena mám ty mateřské pudy,” mrkl na něj Fujikawa a zasmál se.

I mladší se znovu zasmál a spokojeně se více ponořil do vody, čímž i druhého stáhl více s sebou. Dlaněmi sjel na jeho hýždě.

Fujikawa se jemně zachvěl a sevřel rty. “Víš, že jsem tě původně pozval jen na večeři a ty ses mi tu usídlil?” zeptal se ho. “A máš v plánu i jiné věci, jak tak vidím lesk v tvých očích.”

Hachidori se pousmál, “máš mě přečteného...” poznamenal pobaveně a natáhl se pro letmý polibek. “Ale nevypadáš, že by ti mé nastěhování se vadilo...”

“Vím, jak těžké je tě vyhodit, i kdybych chtěl,” usmál se na něj a políbil ho něžně na rty. “A jsem si jistý, že do zítřejšího večera nás nikdo rušit nebude... takže se nemusím bát, že bychom byli přistiženi při něčem nemístném, i když tu zůstaneš přes noc.”

Stříbrnovlasý přivřel oči a olízl si provokativně rty. “Tak to si musíme celou noc patřičně užít...” zavrněl a majetnicky jeho hýždě stiskl, přičemž si ho přitáhl více k sobě.

Druhý se jemně zachvěl, ale nijak proti tomu neprotestoval. Popravdě, i když spolu neměli sex nijak často, tak stejně to bylo mnohem častěji, než byl druhý zvyklý a potřeboval to. Nebylo to špatné, jen by mu nevadilo, kdyby si jen lehli, pomazlili se a šli spát.

Mladší ho kousl do brady a potom se o ni mazlivě otřel nosem. Rty se přesunul na jeho krk a okamžik se mu věnoval něžnými polibky, než se znovu vpil vášnivě do jeho rtů. Užíval si jeho přítomnost, jemu samotnému to popravdě mnohdy docela chybělo.

Světlovlasý muž se nechával strhnout jeho polibky. Odpovídal mu na ně a spolupracoval. Bylo to příjemné. Dlaněmi se vydal po jeho hrudi a jemně ji mapoval.

Arata se do polibku pousmál a provokativně prsty jedné ruky zajel do úžlabiny mezi jeho hýžděmi, druhou se vydal zpět, na jeho bok, aby ho mohl něžně hladit. Kousl ho do spodního rtu a vsál ho mezi vlastní, rád si s druhým hrál.

Fujikawa to jemné chvění nedokázal ovládat. I když se spolu milovali s jistou pravidelností, tak stejně ho doteky Araty rozechvívaly stejně jako poprvé. Přesunul se tak, aby byl obkročmo nad jeho stehny a dlaněmi sklouzl na jeho bříško.

Stříbrnovlasý si užíval, co s druhým dělal, a nepatrně se tomu stále usmíval, líbilo se mu, jak citlivé bylo jeho tělo a jak očividně se dožadovalo jeho péče. Na okamžik se znovu vášnivě vpil do jeho rtů.

“Docela se děsím, co se ze mne za dobu, co jsem s tebou, stalo,” zašeptal Tsume a sjel dlaněmi o něco níž, přičemž se nad něj naklonil a přivřel oči.

Druhý se pousmál a spokojeně dál dlaní spočíval na jeho boku, druhou se vydal na blonďákovu hruď, “jsem docela rád, že až za dobu, co jsi se mnou...” zavrněl a natáhl se pro škádlivé líbnutí, “začíná ti to chybět, když nejsi se mnou?” nadhodil potom provokativně.

Starší sklopil pohled - i kdyby chybělo, tak by si to nepřiznal. “Nech toho,” řekl mu přísně a našpulil nepatrně rty.

Hachidori sklonil sám tvář tak, aby viděl to té Tsumeho, i když ji měl odvrácenou, a natáhl se, aby se smířlivě otřel nosem o jeho. “No tak...” zavrněl, tiše, jednou dlaní se vydal lehce po jeho stehnu, “mně to můžeš říct...” šeptl a pousmál se.

“Abych ti neukázal dveře,” poznamenal Fujikawa, i když skutečně rozlobený na něj nebyl.

Tentokrát našpulil rty mladší a zatvářil se dotčeně. “Budu to chápat tak, že ti nechybím zase tolik, jako jsem doufal...” hraně si povzdechl a přitáhl si svého milence blíž k sobě.

Světlovlasý muž spojil jejich rty a přitom se o něj otřel svým tělem, možná to ani nezamýšlel a jen sklouzl. “Máš sladké rty,” šeptl k němu pak důvěrně a pousmál se. Nejspíš si ho chtěl znovu usmířit.

Mladší se oběma dlaněmi přesunul na jeho stehna, přičemž zezadu bříšky prstů zajel až na jejich vnitřní strany. “Nemůžu se tvářit uraženě, když mi říkáš takové věci...” postěžoval si a sklonil se, aby ho za to kousl do ouška.

Druhý se usmál a políbil ho na čelo. “Neměli bychom se přesunout?” zeptal se pak. Popravdě si nepamatoval, kdy si tak dlouho užíval lázeň naposledy.

“Chceš se přesunout?” zeptal se místo odpovědi Arata, “máme celou noc, nemysli si, že půjdeme spát...” poznamenal potom. Jemu samotnému by nevadilo dokončit, co načali, ve vaně a přesunout se do pokoje potom, aby mohli pokračovat v něčem dalším.

“Asi plánovat si odpočinek bylo naivní, když jsem ti řekl, že můžeš přijít na večeři,” konstatoval a povzdechl si. Přivřel oči a přesunul se svým rozkrokem blíž k jeho. Popravdě to ve vodě nikdy nezkoušel a trochu jej to lákalo, i když si za takové myšlenky huboval. Skutečně si nemyslel, že by vztah měl záviset jen na sexu.

“Jestli chceš jít brzo spát, nebudu tě násilím držet vzhůru...” stříbrnovlasý mladík se otřel tváří o tu jeho a sám si ho přitáhl ještě blíž, takže se jejich rozkroky dotýkaly.

“Nějak podivně se ti lesknou oči, skoro se bojím vedle tebe usnout,” zažertoval blonďatý, i když měl problémy s tím, ovládnout své tělo, když se takhle dotýkalo druhého.

Hachidori ho kousl slabě do ramene, “a já jsem přitom takové hodné dítě...” šeptl do jeho kůže a usmál se. Jednou dlaní zajel k jeho mužství, aby po něm mohl jen lehce, provokativně přejet.

“Nenuť mne, abych se cítil jako pedofil,” pronesl druhý a jednou dlaní zůstal na jeho tváři, jak si ho přidržel k polibku. Tou druhou sjel také až k jeho rozkroku, aby to nebyl on sám, kdo se třese.

Mladší nechal do polibku uniknout tlumený sten a vybídl se jeho doteku. Druhou rukou, kterou spočíval na jeho stehně, si ho u sebe držel. “Nemyslím si, že by to bylo tak jednoduché...” poznamenal potom pobaveně a přivřel oči.

Fujikawa znovu spojil jejích rty a přitiskl se na jeho tělo. S jejich věkovým rozdílem a Aratovým věkem se jako pedofil mohl cítit docela lehce. Kousavými polibky se přesunul na jeho dolní čelist, přičemž se třel o jeho tělo. Hachidori ho úplně zkazil.

Stříbrnovlasý přejel jednou dlaní v pomalém pohybu po jeho zádech a přitiskl si ho k sobě, přičemž se usídlil na jeho kříži a špičkami prstů jen lehce, provokativně vklouzával do úžlabiny mezi jeho hýžděmi.

Tsume se přistihl, jak se mu vybízí a prahne po jeho dotecích i na místech, kde by mu to mělo být žinantní.

Mladší si ještě okamžik užíval jeho doteky, než se volnou dlaní přesunul na jeho tvář. Přejel palcem po jeho rtech a okamžik si ho prohlížel, než si přivlastnil jeho ústa v divokém, vášnivém polibku. Užíval si jeho chuť a blízkost jeho těla, jako by se bál, že by o ně s každým okamžikem mohl přijít.

Blondýn byl celý roztoužený a citlivý, jak se jejich nahá mokrá těla sebe dotýkala. Přesunul dlaně na jeho ramena, jakoby hledal záchytný bod a vzdálil se, aby mu mohl se podívat do očí. Ovšem jen trochu pootevřel ústa, jak jej chtěl pobídnout a hned si skousl rozpačitě dolní ret a odklonil pohled. Nedokázal si říct, co chce, nebylo to v jeho nátuře.

Arata přivřel oči a na okamžik si skousl ret při pohledu na druhého, pak se usmál. Něžně ho líbl na nos. Fascinovala ho nevinnost, s jakou se na něj starší stále díval, byl nádherný. “Vůbec nevíš, co se mnou děláš...” zašeptal, když ho vytáhl do kleku před sebe, tak, aby jeho hýždě byly nad vodní hladinou. Přejel prsty po jeho mužství, než se vydal dál, aby mohl provokativně obkroužit vstup do Fujikawova těla, i když se s nimi potom vrátil ke vlastním rtům, aby je dostatečně naslinil. Nelíbila se mu představa, že by mu měla stačit jen voda.

Starší ho oddaně pozoroval a čekal. Byl skoro celý nad vodou a vystavoval své tělo, které vypadalo stále mladší, než ve skutečnosti bylo.

Stříbrnovlasý k němu vzhlédl a lehce se pousmál, než se prsty vydal do jeho těla. Pomalu do něj pronikl prostředníčkem. Ještě okamžik si ho spokojeně prohlížel, než se vydal kousavými polibky na jeho bříško.

Fujikawa se zachvěl a na okamžik pevně sevřel ramena svého milence, než prsty uvolnil a vydal se jimi do jeho vlasů. Měl zavřené oči a jen si užíval to, co druhý dělal.

Jeho milenec mapoval polibky jemnou kůži a sem tam na ní zanechal stopy zubů, když silněji skousl, nebo zarudlý flíček. Vklouzl jazykem do jeho pupíku a pousmál se silnějšímu zachvění, které to vyvolalo. Po chvíli přidal druhý prst.

Světlovlasý se mu nepatrně vybídl. “Nemusíš být až tak... pečlivý,” zašeptal potom a bylo to jediné vyjádření jeho touhy, kterého byl schopen.

“Užívám si tě...” zavrněl Arata a vzhlédl k jeho tváři. Přidal další prst, přičemž rukou přejel po jeho mužství.

Starší se mu vybídl a sklonil se, aby mohl znovu spojit jejich rty. “Už si mne užíváš docela dlouho,” zašeptal do nich.

Mladší se nepatrně zachvěl pro tón jeho hlasu. Okamžik se vpíjel do jeho rtů, než z něj vytáhl prsty a jednou dlaní se přemístil na jeho bok. Posunul se ve vaně níž, aby si ho mohl pohodlněji navést na vlastní mužství, volnou dlaní se vydal po jeho plochém bříšku výš a k jedné z růžových bradavek.

Tsume se přerývaně nadechl, jak dosedal, a jemně se zachvěl. Sám se začal nadzvedávat a udávat z počátku jen pomalé tempo.

Stříbrnovlasý se vydal polibky na jeho krk a chvílemi ho majetnicky kousal. Dával si pozor na to, aby nenechával stopy nikde, kde by to bylo viditelné, až bude mít starší na sobě oblečení. Zespodu přirážel do těla svého milence.

Staršího zároveň pobuřovalo a vzrušovalo, jak s každým jejich pohybem šplouchala kolem voda. Kdyby někdo byl ve vedlejší místnosti, tak i bez případných stenů by mu bylo jasné, co se tam odehrává. I tak to bylo v teplé vodě příjemné.

Hachidori si ho k sobě více přitiskl a vpil se vášnivě do jeho rtů. Donutil ho rukou, kterou ho neobjímal okolo pasu, zrychlit lehce tempo, a užíval si každý jeho pohyb. Sám zavřel oči, aby nemusel vnímat nic jiného, než svého milence.

Ten byl rád, že v polibcích může topit steny. Styděl se za to, jak málo mu stačilo, aby se celý třásl. Sám jemně zrychloval své pohyby.

Mladší se přesunul z jeho boku k mužství blonďatého muže, aby se mu mohl začít také věnovat. Plenil divoce jazykem jeho ústa a sám do nich nechat tlumené steny, které v něm to dokonalé tělo vyvolávalo.

Tsume několik dalších okamžiků se utápěl v péči druhého, než vyvrcholil.

Ani mladší už nepotřeboval moc a to divoké zachvění těla staršího a zatnutí svalů mu stačilo, aby on sám se udělal do jeho těla.